Problémy přehnané propagace LGBT

21. února 2018 v 23:35 | Hajnej
Nejdřív bych chtěla říct, že mi opravdoví gayové a lesby nevadí, problémem je komunita. Ať je každý kým chce, ale ať se tím nechlubí, jako by byl někým lepším nebo důležitějším. Tento "modní trend" postihuje čím dál tím víc lidí a to se mi nezdá být moc normální.
Jsem mladá, takže to můžu hezky vnímat na mých vrstevnících, kteří bývají dost často ovlivňováni. Začínám si všímat narůstajícího počtu dvanácti a třinácti letých děvčat, která všude píší ,,Jsem BI." Je to zarážející. Podle sebe sama vím, že ve věku dvanácti let jsem nebyla ani schopná si sama vybrat barvu ponožek, které si chci vzít na sebe. Tak jak moužou s takovou jistotou rozhodnout, že se jim líbí i holky? Ale občas narazím i na kluka, většinou tak třinácti letí. Kteří se nejistě přiznávají k tomu, že shledávají zalíbení v klucích. Tohle se podle mě týká ale víc holek.
V televizi. Každou chvíli se mluví o LGBT. Každou chvíli si gayové vybojovávají nová "práva", pořád křičí, že nechtějí být diskriminovaní, že jsou také normálními lidmi a ať je tak vnímáme. Spoustu lidí by to asi ani moc nezajímalo, kdyby už prostě "nekřičeli" moc. Dětem ve školce se říká, jak je normální, když má kluk rád kluka, nebo holka holku. Ale neřekne se jim, že je naprosto vpořádku, když má kluk rád holku. V tomhle případě to je jedno. Když je dítě zatěžováno předčasnou sexuální výchovou, je potom jedno jestli se mu valí do hlavy LGBT propaganda, nebo něco jiného z oblasti sexu, co zatím nepotřebuje vědět. Všechno má svůj čas, proč kazit dětem dětství?

A teď příběh:
Od jedné mé anonymní kamarádky (15 let.)
Vždycky jsem věděla, že nějací gayové existují. Ale nějak jsem se o to začala víc zajímat. Začala jsem shipovat (párovat) postavy z filmů a seriálů. Psala jsem povídky, kde byly vztahy mezi kluky. Ať už jenom romantické, nebo i ostřejší. A to všechno ve črtnácti letech. Asi hned po měsíci jsem si nechala ostříhat vlasy, abych se aspoň trochu přiblížila vzhledem mým oblíbeným klukům. A tehdy to začalo. Spolužáci mě od té doby považovali za divnou a mohla jsem si za to sama. Nevadilo mi to, vůbec. Žila jsem internetem. Našla jsem si na facebooku kamarády a psali jsme si. Hodně jsem četla povídky o gayích na internetu. A pořád jsem psala. A dokonce jsem koukala na seriály o gayích. Přišlo mi to normální. Hezké. A po několika měsících mě napadlo, jestli náhodou nejsem transsexuál. Všechno šlo z kopce, i když já to tak nevnímala. Každý den jsem se litovala, jak jsem ve špatném těle, že chci být kluk. Čas šel dál (a já koukala na anime.) Začala jsem se pomalu dostávat do té pubertální komunity zaměřené na LGBT, anime a K-pop. Povětšinou holky. Od dvanácti do šestnácti let, bi. Hodně jsem si s nimi psala. Už ani nevím kdy, ale něco jsem naznačila mámě. Ona ze začátku nic nechápala a pořád si ze mě dělala srandu. Po pár dalších měsících jsem trochu přitvrdila a řekla jí snad všechno. A ona se začala vyptávat na hormonální léčbu. Já se v tom moc nevyznala. Možná torchu ano. Začala jsem si psát s jedním klukem, on byl taky transsexuál. (Původně holka, jako já.) Jeho máma ho moc nechápala, ale podporovala ho. Chodil k sexuoložce a začal brát hormony (už v 15ti letech!!) To mě motivovalo k tomu, že jsem chtěla taky. S mámou jsem v té době moc nevycházela. Každou chvíli jsme se hádaly. Taky se hádala máma s tátou. A najednou to byl už rok, co jsem šílela po gayích. Za tu dobu o mě začaly po třídě kolovat podivné věci. Většina mě považovala (a považuje) za lesbu. Přišly vánoce. A já jela za babičkou a sestřenicí (která taky měla slabost pro LGBT a podporovala mě.) Celé prázdniny jsem si užila a potom pro m přijel táta. Choval se divně. Cestou domů jsem zjistila, že mu máma všechno řekla (a ještě k tomu přidala spoustu dalších věcí.) Jenže to už jsem se té myšlenky i sma vzdávala. Už několik týdnů jsem byla mimo to (skoro.) Táta byl hodně zklamaný (on je homofob jak by řekli "pravdoláskaři" ale v tomhle měl pravdu.) Řekla jsem mu, že to byl jen úlet, což doopravdy byl. Upřímně toho všeho lituju. Ale i přes to, že mě táta "seřval" mu jsem vděčná. Trvalo by dlouho, než bych na mojí údajnou transsexualitu úplně zanevřela. On to uspíšil. Jen do teď lituju toho, že už u něj asi nebudu mít nikdy takovou důveru jako do teď.

Řekla bych, že LGBT není vůbec o lásce, ale o byznysu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Emo.Gothic.Queen Emo.Gothic.Queen | Web | 22. února 2018 v 12:24 | Reagovat

Jako sorry ale já jsem lesbička a taková nejsem wtf ?

2 Hajnej Hajnej | 22. února 2018 v 14:35 | Reagovat

[1]: Říkám, že proti opravdovým gayům a lesbám nic nemám. Vadí mi lidi, co si hrají na něco, čím nejsou. A jestli ti to vadí, tak nečti moje články.

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | 22. února 2018 v 19:25 | Reagovat

A já s tebou Hajnej souhlasím, cítím to úplně stejně. :-) Byla jsem tady už ráno a držím palce, abys to  nevzdávala a psala dál své názory.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama